Práce na vyvýšeném záhonu s přestávkami trvaly celý rok a stále není zcela hotovo. Začal jsem těsně před Vánocemi 2020 rovnáním terénu, abych ho aspoň částečně dostal do roviny. Pak ale přišly mrazy. Pokračovaní nastalo při oblevě, ale jak už to u mých projektů bývá, nic nešlo časově dle plánů. Mám často velké oči. Představuji si, jak něco udělám za dva dny, a pak to dělám 2 týdny, protože mě z toho začnou bolet záda, nebo začne pršet, nebo se mi klasicky nechce.
Po částečném srovnání terénu (původně jsem plánoval, že to bude komplet v rovině, ale někde u 50tého kolečka hlíny jsem to přehodnotil a ušetřil si dalších 100 koleček), jsem si vytyčil plánovaný tvar. Z předem objednaných trámků 7*7 cm jsem si zaměřil do vodováhy patky, které jsem udělal z odřezků betonové dlažby. Poté jsem začal řezat trámky a montovat z nich konstrukční dílce, které jsem plánoval spojovat do hlavní konstrukce záhonu. Zde se ukázala první chyba co jsem udělal. Původně jsem totiž plánoval konstrukci, která nebyla tak robustní, ale jak jsem ty dílce spojoval, uvědomil jsem si, že budu muset konstrukci zpevnit, aby tlak hlíny vůbec udržela. Bohužel firma kde jsem trámky 7*7 kupoval neměla zrovna žádné skladem s tím že do konce roku už nebudou. Musel jsem tedy dokoupit trámky 9*9 cm. Kromě toho, že byly dražší, byly taky o dost těžší. Jenže uprostřed této činnosti mě potkala první neplánovaná operace žlučníku, a já byl pro následných 6 týdnů zcela vyřazen ze všech prací. Nemohl jsem totiž nosit nic těžšího než 5 kilo.
Když už konečně nastalo období že jsem mohl pokračovat, venku vrcholilo léto. Venku na sluníčku jsem tedy mohl pracovat jen brzo ráno nebo až odpoledne. Furt jsem se musel ještě šetřit. Vše šlo mnohem pomaleji než mé plány.
Dalším mým problémem je, že když něco dělám, mám megalomanské myšlenky, a zatímco ostatní dělají vyvýšený záhon s životností 1-2 roky, já to chci na aspoň 10 let (uvidíme jak to skončí. Jestli to za dva roky shnije tak budu opravdu naštvaný) . Jenže zatímco ostatní to mají za 14 dní hotové, já to dělám už rok. 🙂 Proto jsem uvažoval o nějaké hydro izolaci na dřevěné části co budou v zemi. V nějakém časopise jsem zahlédl reklamu na gumoasfalt a hned koupil jednu pixlu. Nic levného to není. Aktuálně dáte za 2,5 litru cca 1300 Kč. Při nátěru se to osvědčilo tak jsem dokoupil dalších 12 litrů. 🙂 Trámky jsem poté natíral dvojitou vrstvou.
Když jsem konečně dodělal konstrukci, začal jsem dávat prkna a zevnitř natíral opět hydroizolací a z venku stejným olejem jako je barák. Těsně před dokončením mě na konci září čekala druhá, tentokrát plánovaná operace, která mě vyřadila opět, ale jen na 2 týdny.
Nakonec jsem to díky tomu, že nám dorazili objednané ovocné stromky na zahradu a počasí dodělal vše v půlce listopadu. Vyšlo to akorát, protože v den kdy jsem skončil jsem dostal zprávu že mám Covida. Naštěstí jsem očkovaný, takže průběh byl zcela bez příznaků. Akorát že během mé izolace napadnul sníh a tím pro nás práce na záhonu letos skončily.
Teď už na jaře „jen“ dorovnám hlínu na dně záhonu, položím síť proti hrabošům, přidělám nopovku na vnitřní stěny kvůli vlhkosti. Pak dovnitř naházím bordel ze štípaní dřeva, zbytky prken, a palet, drny, hnůj (pokud ho seženu) , kompost a zahradnický substrát s prosátou hlínou, kterou máme v rohu zahrady. Tohle vše musím stihnout na jaře, aby jsem do záhonu už mohli dát zeleninu a bylinky. Původně jsem to chtěl stihnout do letošní sezóny, ale nějak jsem to nezvládl. Jak jsem psal, mám občas velké oči 🙂
No a aby toho nebylo málo, měli jsem tu na návštěvě známé a jejich nevinná otázka zda na části záhonu neudělám skleníček ve mě zasela semínko úvah. Nakonec to nebude skleník, ale vymyslel jsem jak na části vznikne fóliovník. Jen tam přidělám speciální patky do kterých uchytím oblouky a potáhnu je fólií. Táta dělával podobný na zahradě, takže vím jak na to.
Závlahu jsem naplánoval a připravil už loni, takže už se těším na jaro až to dodělám. A vy koukněte na fotky, co že to tu tvořím.