Jak jsem psal, do naší domácnosti přibyl nový člen v podobě kočičky. Původně jsme měli vybranou kočičku jinou, ale v okamžiku odvozu jsme nakonec vybrali jinou, která se nás nebála a nakonec cestu autem v přepravce zvládla úplně v klidu. Dali jsme ji jméno „Pacička“ podle pohádky „Byla jednou koťata“. Naše původní rozhodnutí že bude do doby než povyroste spát v garáži vzalo za své hned první den a Pacička je ubytovaná v obýváku. Kočkolit našla okamžitě, takže s hygienou žádný problém není. Naopak se stala okamžitě miláčkem rodiny.
Jen dceru musíme často krotit, aby jí netahala a nemučila jí. Nedělá to se zlým úmyslem, jen nedokáže počkat až k ní kotě doskáče samo.
První dvě noci jsem spal v obýváku na gauči, protože děsně plakala, když měla být sama. Třetí noc už jsem musel do postele, byl jsem z gauče úplně rozlámaný. Nyní po cca 12 dnech už kotě spí samo. Ze začátku se všeho bálo, ale teď už nemá problém lézt k naší nelibosti na stůl. Asi ví že nás to štve, protože se pak přijde udobřit, a že to umí moc dobře, asi jako kocour ve filmu Shrek.
Jediné omezení co jsme zaznamenali je, že když jdeme na terasu, někdo musí kotě hlídat aby se při průzkumu okolí domu neztratilo. Už nám jednou málem proběhlo plotem k sousedům. V budoucnu bude kočka spát venku v dřevníku (to je náš současný plán), ale teď ji musíme hlídat, přeci jen jsme na kamerách viděli kolem domu chodit kočky, kocoury, lišky a kunu. Kterýkoliv z nich by to kotě v rámci teritoriálního boje mohl zabít. Počítáme ze v domě bude spát tak do konce září a pak půjde, jestli něco rozbije tak půjde do garáže i dřív. 🙂
Teď nás čeká hledání informací jak to kotě a v jakém staří osamostatnit a jak ji připravit pelíšek venku, aby jí v zimě nebyla zima a ještě byla v bezpečí.